Právě s lidmi

Fyzická namahava prace brzké v stavani

Velké nároky na vykon

Neustále hodnocení pracovního výkonu, na to ale zaměstnavatel upozorňuje již při pohovoru

Žádná pochvala za cokoliv navíc, jak osobní, tak finanční – vše, co člověk dělá, bere firma jako samozřejmost. Žádné další vzdělání, postup – pokud člověk nechce mít mnohem více práce za neodpovídající navýšení mzdy. Neustálá a monotónní práce, žádné právo na nic – i když vás zákazník pošle do háje, musíte ještě poděkovat. Osobní život je naprosto minimální, nepravidelná pracovní doba neumožňuje cokoliv plánovat. Strašně málo volných (celých) víkendů. Cokoliv, co nefunguje a je třeba změnit či vylepšit (aby se usnadnila práce), na to firma vůbec nereaguje. Zajímá ji jen zisk a to, jak se prezentuje na veřejnosti, a nic jiného. O lidi se nestará jak po psychické, tak i fyzické stránce. Při takto náročné práci, kde musíte dělat všechno v obchodě, dostanete samozřejmě jen jeden plat. Jako krátkodobé povolání nebo brigádu je to v pořádku, ale dlouhodobě to člověk nevydrží, a až se člověk opotřebuje, může jít, protože lidí je dle vyjádření firmy všude dost. Lidl už nikdy.

V mojí prodejně jsem se necítila dobře. Není čas se ani napít a stejně nestíháte a jedete stále přesčas.. špatná lokalita. Kolegové převážně ne moc příjemní.

Pokud narazíte na nadřízeného, který Vás nepodporuje, rozvoj zaměstnanců může být potlačen. Ve vedoucí funkci je často na jedné směně příliš mnoho odpovědností, což je způsobeno nedostatkem zaměstnanců. Firemní kultura by mohla více podporovat spolupráci a důvěru mezi kolegy.