Vedoucí o nás většinou zájem moc nemají, o zpětné vazbě ani nemluvě. Když něco děláte dobře, nevšimnou si, ale když se něco pokazí, hned máte plno připomínek. Do toho pořád běhání po schůzkách, kde se nic nevyřeší. Nakonec se tam člověk dozví spoustu nejasností a pak v tom má jasno ještě míň než před schůzkou.

Vedoucí občas zapomínají uznat, když se něco povede. Člověk by ocenil aspoň nějaký drobný uznání, když se na něčem maká. Nejde o velký gesta, ale občas to vypadá, jako by se náš výkon bral jako samozřejmost, což není moc motivační.

Vedoucí si málokdy všimnou, když se někdo snaží, ale na schůzkách to člověk stejně vyslechne, když se něco nevede podle jejich představ. Zadání bývá často takové všelijaké, takže nikdo pořádně neví, co má dělat, ale odpovědí se člověk moc nedočká. Ztrácíme tím dost času a je v tom zbytečný chaos.